Česko má rekordně nízkou nezaměstnanost, ekonomice se daří a podniky vykazují rekordní zakázky. Trh práce však zdaleka není v ideální kondici. Na čem by měla příští vláda zapracovat?
1/ Revize systému sociálních dávek a boj s prací načerno
Tuzemské ekonomice zásadně chybí pracovní síly, což brzdí její růst. Firmy mají problémy s plněním nových zakázek, stát přichází o možnost zvýšení HDP i větší výběr daní. Zároveň zbytečně utrácí miliardy na sociálních dávkách.
V září bylo na úřadech práce evidováno více než 284 tisíc nezaměstnaných, počet hlášených volných míst činil 206 tisíc. Firmy však volné pozice oznamovat nemusí, podle odhadů je proto v Česku k dispozici nejméně 300 tisíc pracovních míst.
Zároveň je však velmi těžké sehnat lidi na pozice, které nevyžadují kdovíjaké vzdělání nebo pracovní zkušenosti. „Je až nehorázné, že někteří zneužívají sociální systém a stojí miliardy korun ty, kteří poctivě pracují a způsobují i další ztráty kvůli nerealizovaným zakázkám spojeným s chybějícími lidmi. Pokud stát nepřistoupí k sociálním dávkám jinak, těžko se něco změní,“ říká Tomáš Surka, výkonný ředitel personálně-poradenské společnosti McROY pro střední a východní Evropu.
Zkusme si trochu započítat: Pokud by se přesunulo 100 tisíc zaměstnanců z úřadů práce i na špatně placenou práci za 15 tisíc korun hrubého (vč. bonusů, příplatků atd.), což je v dnešní situaci trhu práce podsazená částka, stát získá na celkových odvodech více než 9 miliard korun ročně. Zároveň by další miliardy ušetřil na sociálních dávkách a tím, že společnosti více utrží, tím by odvedly i více na DPH a dani z příjmu. Mohly by i více investovat a vytvářet místa s vyšší přidanou hodnotou.
„Zavedl bych pravidlo třikrát a dost. Úřad práce musí plošně a aktivně nabízet volná místa všem registrovaným a pokud takový člověk odmítne maximálně tři pracovní nabídky včetně těch, které jsou mimo jeho obor nebo mimo místo bydliště do vzdálenosti 30 kilometrů, pokud tam existuje hromadná doprava, je naprosto nezbytné, aby přišel o veškerou podporu od státu. Nejen o podporu v nezaměstnanosti, ale o jakoukoliv dávku a příspěvek, jako jsou příspěvek na bydlení, na děti, dávky hmotné nouze či placení pojištění,“ míní Tomáš Surka.
Pokud má někdo hmotnou nouzi a dostane nabídku na zaměstnání, tak je přece nemyslitelné ji odmítnout. Nikdo nikoho nemůže nutit pracovat, ale pokud lidé nechtějí přijmout práci, tak to znamená, že mají peněz dost.
Často se pak totiž stává, že daný člověk nejenže pobírá sociální dávky, ale také pracuje načerno a tyto příjmy kombinuje. Zároveň je nutné revidovat pravomoci exekutorů, kteří svým přístupem mnohdy zapříčiní, že člověku se prostě pracovat nevyplatí.
2/ Zaměstnávání lidí 50+
Ze současných 284 915 nezaměstnaných evidovaných na úřadech práce je více než 100 tisíc lidí starších 50 let. Tato skupina zároveň hledá nové uplatnění nejdéle. Vláda by měla podpořit zaměstnavatele, kteří budou zaměstnávat tyto lidi tím, že pro ně sníží odvody na sociální pojištění nebo slevou z daně z příjmu právnických osob. Zkrátka je zapotřebí motivovat firmy k aktivní práci s touto skupinou nezaměstnaných.
3/ Systém vzdělávání
České školství zaspalo. Nepřipravuje mladé lidi pro obory, po kterých je největší poptávka ze strany firem. Vytvořila se atmosféra, že pracovat ve výrobě není dostatečně „cool“. Lepší pověsti se začaly těšit obory, jako jsou právo, ekonomie nebo jiné humanitní vzdělání. Spousta mladých lidí jde studovat vysokou školu jen kvůli získání titulu anebo si hodlají pouze prodloužit mládí před nástupem do práce.
Do Česka přitom přicházela a dosud přichází řada výrobců automobilových a jiných komponentů. Sází na vhodnou polohu země ve středu Evropy a také na tradičně dobrou technickou kvalifikaci zdejších pracovníků. Poměr mezi kvalitou a cenou pracovní síly býval v Česku velmi výhodný. Sehnat zaměstnance na manuální práce i vysoce postavené manažery nebyl problém. Na zahraniční společnosti tu čekala levnější, ale ve srovnání s jinými zeměmi Evropy ne vyloženě nejlevnější pracovní síla.
Nyní je vše jinak. Nezaměstnanost je nízká a lidem bez práce se moc pracovat nechce. Scházejí absolventi oborů, o které je mezi firmami největší zájem. Poměr mezi požadavky zaměstnavatelů a nabídkou tuzemského trhu se zaměstnanci se tak stává kriticky nevyváženým. Roste sice počet vysokoškolsky vzdělaných lidí, ale jejich znalosti jsou pro firmy působící v Česku nevhodné.
„Peníze do státního rozpočtu plynou především z průmyslových firem. Proč je tedy utrácet tak velkou podporou humanitních oborů, jak je tomu nyní v Česku? Celý systém financování školství je zralý na komplexní reformu. Přestaňme subvencovat školy podle toho, kolik mají studentů – to je logicky tlačí do zdánlivě atraktivních a lehčích oborů a pojďme se zaměřit na důslednou, strategickou a dlouhodobou podporu těch oborů, které naše hospodářství zoufale potřebuje,“ míní Tomáš Surka.
Zároveň naší ekonomice chybí řada odborníků, kteří odcházejí do zahraničí. Pokud zde ale zdarma vystudují, měl by existovat alespoň nějaký závazek odpracovat část let v Česku a vrátit společnosti investici do jeho vzdělání.
4/ Zaměstnávání cizinců z třetích zemí
V současné ekonomické situaci nemáme dostatek uchazečů, ani kdyby pracovali všichni nezaměstnaní. Je nutné zjednodušit zaměstnávání cizinců z třetích zemí, kam patří především Ukrajinci. Systém je stále složitý, drahý a časově náročný. Lze pochopit obavu z toho, co s pracovníky bude, až se ekonomický cyklus změní. Vyřešit to však lze navázáním pracovního víza na konkrétní pracovní místo.
5/ Systematická změna struktury ekonomiky
Naše ekonomika je nejprůmyslovější v Evropě, zdejší podniky však častou dělají pouze meziprodukty nebo se věnují kompletaci, což jsou operace s nižší přidanou hodnotou a to negativně ovlivňuje produktivitu ekonomiky. Zároveň je jasné, že boom automobilového průmyslu, ze kterého v současnosti těžíme, nebude trvat věčně. Nezbytností je přilákat nové investice v oblasti výroby a služeb s vysokou přidanou hodnotou a plně využít možnosti, které přináší digitalizace a robotizace. Tímto směrem by vláda měla upřít svoji pozornost, další montovny změnu nepřinesou. Vyplatí se také systematická podpora českých podnikatelů, kteří nechávají právě výrobu s vyšší přidanou hodnotou v domácí ekonomice a své zisky zde reinvestují. Jimi vytvořená hodnota tak „neodpluje“ do jiných zemí.